Základní fakta o nošení dětí

Naše miminka jsou nošenci
Lidská „mláďata“ jsou svou přirozeností „nošenci“. Co to znamená? Mláďata savců se dělí na hnízdoše, běhavce a nošence. Hnízdoši se rodí se zavřenýma očima a uzavřenými zvukovody, neumí se posunovat a jsou ztěží schopni sami regulovat tělesnou teplotu. Potřebují ochranu hnízda, kde mohou být zanecháni matkou. Jejich strava je zasytí na dlouhou dobu. Během nepřítomnosti matky se chovají tiše. Naproti tomu běhavci jsou jakýmsi zmenšeným obrazem svých rodičů, mohou svou matku zakrátko po narození následovat a potřebují být neustále v její blízkosti. Než byl v roce 1970 profesorem Hassensteinem zaveden typ mláďat nošenců, byl člověk počítán mezi hnízdoše, což nám dnes připomíná obvyklý způsob nakládání s kojenci. Nošenci jako opice, koaly a jiní, se mohou nohama a rukama přidržovat srsti matky. To lidští kojenci nemůžou. Musí být drženi a podporováni. Být sám znamená pro nošence totéž co být opuštěn. Nošenec pociťuje osamění jako život ohrožující stav a trpí strachem. Není tedy divu, že dítě začne plakat, je-li zanecháno samo v místnosti. Nošenec je výsledkem přizpůsobení se nomádskému způsobu života lidí. Člověk se usadil před něco více než deseti tisíci lety. To je ale příliš krátké období na to, aby došlo k biologickému a genetickému přizpůsobení se novým životním podmínkám.

Jak je to s tou páteří?
Když se dítě narodí je jeho páteř zcela zakřivená (totální kyfóza). Toto zakřivení souvisí se správnou polohou kyčlí. Páteř se narovnává ve třech etapách a tento proces trvá asi jeden rok. Narovnání probíhá shora dolů. Teprve správně vyvinuté svaly mohou páteř podpírat a držet. V prvních týdnech života se pozvolna narovnává krční páteř. Dítě v poloze na břiše umí zvedat hlavičku, samo ji drží, hýbá s ní a otáčí. Později to dokáže i na zádech. Narovnání sedmi krčních obratlů se v medicíně říká krční lordóza. Dítě dále posiluje svaly, kterými se ohýbá (na hrudi a bříšku) a narovnává (na zádech). Zvolna se narovnává střední část páteře s dvanácti hrudními obratli. V ortopedii se tomuto narovnání říká hrudní kyfóza. Když už dítě umí samo sedět, je dokončeno druhé zakřivení páteře. Dítě se naučí lézt teprve tehdy, když je páteřní chrupavka zpevněná a trénovaná a svaly jsou dostatečně silné. Svalový a páteřní trénink patří neoddělitelně k sobě. Později se dítě začíná přitahovat do stoje, pokouší se o první krůčky. To už vyžaduje sílu a je k tomu třeba nosné podpory pěti bederních obratlů. Esovité zakřivení páteře je pomalu dokončeno. Odbornou řečí hovoříme o bederní lordóze.

Jak to jde dohromady s šátkem?
Z těchto poznatků pro nás vyplývají určitá pravidla pro vázání našich dětí. Potřebujeme šátek, který má jistou pevnost a pružnost, aby dítě pevně a stabilně podpíral a držel, ale také aby mu umožnil zůstat v „klubíčku“. Pokud dítě usne, schoulí se v šátku do klubíčka a šátek bude nadále podpírat celá jeho záda i hlavičku jako pevná bandáž. V šátku je mimořádně důležité dbát na správné postavení kyčlí miminka. Dítě musí mít podsazený (kulatý) zadeček, kolínka mají být ve výši zadečku nebo ještě výše. Pokud je šátek správně a pevně uvázán, měl by všechny pohyby a nárazy, které vznikají při chůzi, přenášet zpět na nosiče. Tím jsou u dítěte chráněny citlivé oblasti obratlů a plotének. Současně ale musí úvaz podpírat a chránit nosiče. Není nutno znát mnoho úvazů, abychom jejich střídáním měnili zátěž a ulevovali svalům a páteři. Potřebujeme úvaz, ve kterém budeme dítě nosit rádi a bez obtíží. Nošení nesmí vyčerpávat. Správným, pevným vázáním je zároveň podporováno svalstvo pánevního dna, pro ženu po porodu je to vlastně rehabilitace.

Šátek je výhra pro dítě i pro rodiče.
Dětem se nošení líbí. Jsou v šátku spokojené. Spokojené dítě ale není totéž, co dítě rozmazlené. Nošením dítě nemůžete rozmazlit, stejně tak, jako je nerozmazlíte krmením. Reagujete jen na jeho přirozenou potřebu. Z vašeho dítěte tak vyrůstá spokojený človíček, který se nemusí pozornosti dožadovat křikem. Tlukot srdce a hlas matky (nebo otce), teplo a pravidelný pohyb zajišťují pohodlí a bezpečí. V šátku procvičuje dítě svaly i páteř, centrum rovnováhy je neustále provokováno a procvičováno, tělesné teplo nosiče podporuje látkovou výměnu, pohyby nosiče mají povzbuzující a uklidňující vliv na trávicí systém dítěte. Také pro matku je šátek výhrou. Vyhne se situacím, kdy musí dítě nechat plakat v postýlce. Se šátkem stihne obstarat jednodušší domácí práce, zvládne nutné pochůzky. Schody, těžké dveře a dopravní prostředky už pro ni nejsou překážkou. Díky šátku rodiče prožívají své rodičovství aktivně. Mohou chodit s dítětem na výstavy, festivaly a výlety. Velmi malým dětem nevadí ani celodenní nošení. Zprostředkujete jim množství vizuálních podnětů a dopřejete jim nepřetržitý fyzický kontakt a to je pro malá miminka ta nejpřiměřenější zábava. Děti jsou jak víme různé. Pro některé je šátek jen příjemným zpestřením k pobytu v kočárku, pro jiné je ale kočár nepřátelským územím. Právě pro rodiče takových dětí je šátek záchranou. Šátek velmi doporučujeme tatínkům. Díky nošení si rychleji zvyknou na manipulaci s malým človíčkem, fyzický kontakt je sblíží. Mohou tak aspoň trochu dohnat náskok, který mají maminky díky devíti měsícům těhotenství a celodenní péči o miminko. Kdo viděl tatínka s miminkem v šátku, ví, jak krásný je na takovou „dvojku“ pohled.

Další tipy k nošení:

– Myslete stále na to, že „kulaté“ děti jsou zdravé děti. Musí být pouze dobře drženy a podpírány.
– Myslete stále na anatomicky správné postavení kyčlí, kulatý zadeček, kolínka ve stejné výši se zadečkem nebo výše.
– Nevzdávejte se: vázání šátku nevyjde napoprvé a zpočátku není perfektní. Žádný učený z nebe nespadl. Je výhodné, když vám při prvních pokusech někdo asistuje. Podpoří vás to a dodá vám to jistotu.
– Důležité: při vázání by měl horní okraj šátku vždy sahat do dvou třetin hlavičky dítěte (jeden prst nad ouška). I když později dítě vytahuje ruce ze šátku nebo šátek sahá jen po šíji, mělo by mít dítě zajištěnu oporu při usnutí. Pokud má dítě šátek u hlavičky volný, nemáte šátek správně pevně uvázaný.
– Važte své dítě vždy jen tak, že tělíčko a hlavička jsou otočeny směrem k vám.
– Zvláště důležité je vázat pevně! Šátek musí být uvázán přesně a těsně. Jen tak může obepínat dítě jako pevná bandáž. Vyrovnává pohyby nosiče a šetří meziobratlové ploténky. Nosič nemusí svým držením těla vyrovnávat a tím se vyhýbá křečovitému držení, napětí a bolesti.
– Když je dítě uvázáno, měl by být jeho zadeček ve výši pasu nosiče. To je z hlediska těžiště těla nosiče optimální výška.
– Dítě které má doporučené široké balení kyčlí by nemělo být nošeno v kolíbce, protože v té není možné správné postavení kyčlí. Doporučujeme klokaní úvaz na břiše nebo na boku! Po domluvě s lékařem může šátek na několik hodin nebo zcela nahradit ortopedickou pomůcku.
– Pokud dítě zpočátku v šátku pláče, je to zcela normální. Dítě cítí vaši nejistotu při vázání šátku a také si nejdřív musí na šátek a na nový pocit samo zvyknout. S přibývající zručností zmizí vaše nejistota a také pláč.
– Při vázání si s vaším dítětem povídejte. Vysvětlete mu co a proč děláte.
– Pokud dítě pláče, nevyjímejte je hned z šátku. Dokončete úvaz a choďte se svým miminkem nějakou dobu dokola. Budete překvapeni, jak rychle se dítě uklidní. Váš tlukot srdce, váš dech, vůně, blízkost, hlas a rytmus chůze dodá dítěti jistotu a bezpečí.
– V zimním období noste své dítě vždy pod bundou, abyste vyloučili podchlazení a mrznutí; tělesné teplo nosiče nelze nahradit sebevíce teplým oblečením. Maminkám se na podzim osvědčují pletená ponča, v zimě je vystřídá velká pánská bunda. Vhodné jsou také zateplené nepálské svetry, které jsou velmi pružné (koupíte v etno-obchodech).
– Neoblékejte své dítě příliš teple. Vždy myslete na to, že má na sobě několik vrstev šátku a případně ještě vaši bundu. Pro dítě v šátku jsou kritickými místy nožičky, na které může táhnout- proto jsou důležité teplé ponožky a zateplené botičky. Dalším nechráněným místem je krk, proto doporučujeme overaly nebo mikiny s kapucou. Vyhýbejte se směsovým a umělým materiálům- děťátko se v nich potí a přehřívá.
– Pokud v chladném počasí nosíte dítě přes bundu, musí mít bezpodmínečně teplou kombinézu. Nehodí se však hladké materiály, protože na nich šátek klouže. Nevhodné jsou také kombinézy, jejichž střih nekopíruje rozkrok, protože šátek celou kombinézu nadzvedne.
– Myslete na ochranu proti slunci. Doporučují se tenké bavlněné věci, košilka s dlouhými rukávy, dupačky nebo lehké dlouhé kalhotky, protože každý kousek dětské kůže vystavený slunci se rychle spálí.
– Hned před prvním použitím si na lem šátku přišijte značku, která vám naznačí střed. Potom vždy rychle najdete místo, kam máte umístit dítě.
– Než svůj šátek použijete, vyperte ho (bez aviváže) a po usušení jej položte na svou oblíbenou sedačku, kde ho „usedíte do měkka“. I nezkušeným se pak šátek bude dobře vázat.
– Važte své novorozené děťátko pevně do klokaního úvazu na břiše. Podpoříte tak správné držení těla a svalstvo pánevního dna.
– Noste své dítě tak dlouho, jak jen se to vám oběma bude líbit. Zpočátku to mohou být jen krátké časové úseky, ale při správném vázání neškodí ani delší čas.
– Dítě můžete v šátku nosit až do tří let, podle potřeby i déle. Na výletech, dovolené… šátek je dobrým společníkem, který navíc šetří místo. V případě potřeby je vždy po ruce.

 

 

Text byl zkopírován s laskavým svolením autorky Aničky Pohořálkové z http://www.vbavlnce.cz