Jak a kdy správně srážet tělesnou teplotu dítěte
Mnoho rodičů trpí strachem z vysokých horeček u svých dětí. Často proto hned ze začátku sahají po lécích na snižování horečky, čímž ale prokazují malému pacientovi medvědí službu. Tím, že snížíme dítěti jeho teplotu, mu totiž neprospějeme. Snížíme tak pouze imunitní odpověď jeho těla a zpomalíme boj s infekcí. Jak tedy postupovat, když naměříme dítěti vyšší teplotu než by mělo mít?
Obvyklá teplota u kojence se pohybuje mezi 36 až 37° Celsia. Je-li tělesná teplota mezi 37 a 38 °C, mluvíme o zvýšené teplotě. Stoupne-li přes 38 °C, označujeme ji za horečku.
Málo kdo ví, že ne vždy je nutné horečku či zvýšenou teplotu spojovat s nemocí. Přechodné zvýšení teploty je časté a normální a mnohdy k němu dochází při fyzické námaze, při trávení těžšího jídla, vlivem přehřátí, ale také zdánlivě bezdůvodně, často opakovaně v konkrétní denní dobu (proč tomu tak je nevíme, nejedná se ale o signál, který bychom měli spojovat s nemocí). Budeme-li dítěti měřit teplotu zrovna v tuto dobu, stane se, že naměříme „falešnou“ zvýšenou teplotu, která ale (jak jsme uvedli výše) nemá s nemocí co dělat. Je tedy dobré teplotu měřit opakovaně s časovými odstupy, než začneme přemýšlet nad tím, zda na dítě „něco neleze“ a jak jej začít léčit.
Horečka jakožto příznak probíhající nemoci je prospěšná, jelikož patří k přirozeným obranným mechanismům, jimiž organismus reaguje na nemoc. Při teplotě tělo zrychluje látkovou přeměnu, zvyšuje se prokrvení tkání, což umožňuje rychlejší přenášení obranných buněk k místu zánětu a omezení množení choroboplodných zárodků. Zjednodušeně řečeno, čím vyšší teplota, tím lépe tělo hubí nepřátelské vetřelce. Není však pravdou, že čím vyšší teplotu naměříme, tím horší nemocí pacient trpí.
Jak správně měřit teplotu?
U větších dětí měříme teplotu teploměrem v podpaží nebo v ústech, u kojenců se lépe měří v konečníku (je však třeba opatrnosti a aby nedošlo k poranění, je nutné teploměr namazat vazelínou či jiným krémem) a po měření (u kojenců starších 4 týdnů) odečíst vždy půl stupně Celsia! Není od věci upozornit na častou chybu při měření digitálním teploměrem. V příbalových letácích digitálního teploměru stojí, že teplota je změřena ve chvíli, kdy teploměr začne vydávat zvukový signál (většinou pípání). Nutné ale je teplotu měřit ještě o něco déle po zaznění signálu, ideálně jednu minutu. Často se totiž během této minuty navíc naměřená teplota zvýší třeba i o stupeň a půl! Ne všichni výrobci tuto informaci v letáku uvádějí, a stává se, že ani zdravotnický personál pracující s těmito teploměry nemá o tomto jevu povědomí (víme z vlastní zkušenosti).
Jak snižovat horečku?
Pokud je horečka tak vysoká, že se rozhodneme pro její snižování, je dobré vyzkoušet nejprve fyzikální způsoby snižování teploty dříve, než začneme dítěti podávat chemické léky.
Tělo na tělo
U menších dětí může maminka využít metody tělo na tělo, kdy se maminka i dítě svléknou a matka ochlazuje dítě těsným tělesným kontaktem kůže na kůži. Matka může mít dítě (které se chce nosit) v nosítku či šátku nebo mohou společně ležet v posteli – v takovém případě se pak už nepřikrývají (rozhodně ne peřinou, která by tělesnou teplotu jen udržovala a zvyšovala).
Zábal
Je starou spolehlivou metodou na srážení horečky. Zábal můžeme provést buď lokální (na chodidlech/kotnících a zápěstích) nebo celkový (od této metody se v současnosti upouští z důvodu hrozby teplotního šoku, je preferován spíše zábal lokální). Zábal byste měli dát dítěti vždy, když teplota přesáhne 39 stupňů nebo když opět stoupá a vy ještě nemůžete podat další dávku léku na snížení teploty. Zábal provedeme tak, že vybranou část těla zabalíme do vyždímaného ručníku (či jiné textilie), který jsme před tím namočili do vlažné (ne ledové!) vody.
Zábal ponecháme 15 minut, pak dítě osušíme a po chvíli přeměříme teplotu. Neklesne-li, můžeme zábal v průběhu jedné hodiny ještě několikrát zopakovat.
Jestliže má dítě chladné končetiny nebo se objeví „husí“ nebo mramorovaná kůže či má dítě zimnici, zábal nedávejte! Vhodná není v tomto případě ani ochlazující koupel či sprcha – viz. níže.
Vlažná koupel
Je obdobou zábalů, vhodnější je především pro větší děti. Do vany napusťte o 1 až 2 stupně chladnější vodu než má dítě teplotu (studenější voda by byla nepříjemná). Dítě do ní ponořte na 10 až 15 minut. Pokud napustíte menší množství vody, dítě do ní posaďte a omývejte mu trup a končetiny houbou tak, aby bylo stále pokryté tenkou vrstvičkou vody. Další postup je obdobný jako při zábalu.
Studená sprcha
Sprchování vlažnou vodou je obdobou předchozích metod. Školákovi bude pravděpodobně příjemnější strávit ¼ hodiny pod chladnou sprchou než ležet v zábalu. Teplotu vody si může stejně jako při koupeli samo regulovat podle toho, jak studená voda je mu ještě příjemná.
Octové ponožky
Ponožky namočíme do směsi octa a vody, nebo pouze do chladné vody. Natáhneme na nohy a přes ně navlečeme ještě vlněné ponožky.
Fyzikální způsoby srážení teploty by měly být dostačující pomocí, nemáme-li ale z nějakého důvodu tu možnost či už jsme vyčerpali všechny způsoby, můžeme sáhnout po medikamentech typu Nurofen nebo Paralen. V poslední době se doporučuje spíše Nurofen a jiné léky se složkou ibuprofenum, jelikož se má za to, že léky obsahující paracetamol jsou větší zátěží pro játru.
Rizika spojená s vysokou horečkou
Jak jsme uvedli výše, horečka je pro tělo prospěšná. V podstatě jediným rizikem, které s sebou nese, je možnost dehydratace organismu. Dehydrataci předejdeme podáváním dostatečného množství tekutin. Má-li větší dítě vysoké horečky, mělo by mít přísun tekutin v množství cca 240ml co jednu hodinu. U kojenců je samozřejmostí časté kojení, a to ve vyšší než obvyklé míře.
Velkým strašákem jsou pro rodiče febrilní křeče. Mezi lidmi panuje domněnka, že když zabráníme tomu, aby v těle vystoupala vysoká teplota, vyhneme se nástupu febrilních křečí. Skutečnost je ale taková, že febrilní křeče nastávají v souvislosti s rychlým nárůstem teploty a nezávisí nijak na její výšce. Často nastávají hned z kraje horečky, a projeví se ještě dříve, než rodič vůbec zjistí, že horečku dítě má.
Kdy vyhledat lékaře
Má-li dítě teplotu první den, nezvrací, dobře pije a jeho zdravotní stav se nezhoršuje, můžete vyčkat. Pokud však horečka neklesne ani 3. den, i když dítě jinak vypadá dobře, raději ho nechte vyšetřit. Každé dítě s horečkou mladší 3 měsíců musí vidět lékař. Má-li dítě teplotu přes 39°C a nemůžete ji srazit běžným postupem, začne-li zvracet, odmítá-li pít a je odvodněné, objeví-li se vyrážka nebo má ztuhlou šíji (nejde mu předklonit hlava), je-li hodně mrzuté nebo naopak nápadně klidné až apatické, má-li bolesti, popřípadě se vám „nelíbí“ jinak, raději kontaktujte lékaře ihned.
Pokud naměříte vysokou teplotu, nejprve se ji pokuste snížit, teprve pak se vydejte k lékaři! Pokud se vám podaří chytit moč, vezměte ji s sebou.
Vždy lékaře informujte v kolik hodin a jakou metodou jste teplotu zjistili.
Informace použité v článku pocházejí z knihy „Jak pečovat o zdraví dítěte … Navzdory vašemu lékaři “ dr. R.S.Mendelsohna